KYTAROVÁ LEGENDA LUBOMÍR BRABEC NA SVATOJÁNSKÉM FESTIVALU | Otavská svatojánská společnost

Lubomír Brabec se narodil 21.5.1953 v Plzni

Studoval na plzeňské a pražské konzerbvatoř

1974 laureát pařížské kytarové soutěže

1980 studium na Royal Academy of  Music v Londýně

1990 Zlatá deska Supraphon

1996 Zlatá deska Supraphon

1997 první cesta do Antarktidy

1995 Za nahrávku „Suburban Path“ získal v Číně Golden Song Prize.

1999 druhá cesta do Antarktidy

2000 medaile H.Villa-Lobose od brazilské vlády

2003 zlatá a platinová deska Multisonic

2004 třetí plavba do Antarktidy

2013 státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění

Diskografie Lubomíra Brabce obsahuje více než 30 titulů. /m.j. autorská alba F.Sor, J.S.Bach, F.Tárrega, N.Paganini, A.Vivaldi, H.Villa-Lobos

Spolupracuje s Gabrielou Beňačkovou, s Lucií Bílou,  Danielem  Hůlkou, Pavel Šporclem, Petrem Dvorským, Štefanem Margitou,  Kateřinou Englichovou,  Jiřím Bártou, Jaroslavem Svěceným a dalšími

Pocházíte z Plzně, díky své profesi i svým koníčkům jste projel kus světa, a dnes pobýváte často v domku u řeky Otavy. Co pro Vás znamená být Čechem? Jste jím rád, anebo byste měnil?

Navštívil jsem se svou kytarou všechny kontinenty. Včetně Antarktidy! Mám prochozené snad všechny České i Slovenské hory. Krkonoše znám, skoro, no skoro, jak své boty. Přesto mám v knihovně nejvíce knih o Šumavě a jen pár o ostatních horách. Šumava a především Pootaví se stalo mou láskou. Historicky spadáme do Jihočeské diecéze. Mám dojem, že bych nemohl žít nikde jinde. Mám rád zdejší krajinu a zdejší lidi. Jsem-li delší čas v cizině začne se mě stýskat po úplně obyčejných věcech, které nás doma obklopují. A navíc jsem hrdý na České umění, na Dvořáka a na Janáčka a mnoho dalších muzikantů, které nám celý svět závidí. A také jsem pyšný na České baroko, které je pro naši zem a především pro náš kraj  tak specifické  a je v něm vše co uznáváme jako typicky České: selské baroko, barokní kostelíky i barokní krása českých měst, barokní sochy,  lidová píseň, lidové kroje, lidová krajka i celé životní cítění. Snad i proto jsem nechal postavit skleněnou sochu svatého Jana Nepomuckého  u nás v Čepicích na mostě přes řeku Otavu.  Vytvořila ji sklářka Vladimíra Tesařová a přední části reliéfu v  Praze  požehnala Jeho Eminence Dominik kardinál Duka a při odhalení na mostě, sloužila mši Jeho Excelence Jiří Paďour, biskup českobudějovický. Jedná se o největší skleněnou sochu tohoto světce na světě navíc oboustranně inverzní.

 

A právě proto jste se rozhodl pořádat svatojánský festival?

Ano, o sochu je velký zájem. Nemine dne, aby nepřijela nějaká skupina cyklistů, vodáků  a  nebo dokonce i autobusový zájezd. Já se stal předsedou Otavské svatojánské společnosti a tam jsme se rozhodli pokračovat v šíření Nepomuckého kultu prostřednictvím hudebního festivalu. Při výběru měst zvítězilo  pootaví a pošumaví, kde žiji.  Samozřejmě nemohli jsme zapomenout na Prahu, kde jsme celý festival v Břevnovském klášteře spolu s Danielem Hůlkou a varhaníkem Pavlem Sobodou zahájili charitativním koncertem, a ve jménu královského almužníka, jsme výtěžek z koncertu věnovali studentům Deylovy konzervatoře pro nevidomé. Rozhodli jsme se i pro menší kostely v menších místech, které přitahují svojí jedinečností. Ať již to je benediktýnský kostel v Nezamyslicích, který vévodí celému rábskému kraji, nebo v kostelíku v Kolinci na Klatovsku. A samozřejmě budeme hrát též ve Strakonicích a v Písku.  Ve Strakonicích jsem přizval skvělý sbor Fere Angeli, který na profesionální úrovni řídí Marcela Miková a v Písku představím mladou a velmi nadějnou operní pěvkyni sopranistku Karolínu Žmolíkovou. S houslistou Jaroslavem Svěceným, také otevřeme nově zrekonstruovanou zámeckou kapli v Žinkovech, nedaleko Nepomuku.   Celý festival je pod záštitou Jeho Eminence Dominika kardinála Duky a  ministra kultury ČR Mgr. Daniela Hermana. 

 

Obec ve které bydlíte, je sice na Sušicku, ale do jižních Čech je to odtud co by kamenem dohodil. O Jihočeších se říká, že jsou víc svérázní a víc patrioti než ostatní Češi, souhlasíte s tím?

Ano a je to správné, neboť mají být na co hrdi! Jižní Čechy jsou krásné! Lidé se s vámi zde neskamarádí  na první potkání, aby o vás již druhý den nevěděli, ale chvíli jim to trvá než vás přijmou. Pak je to však přátelství, které vytrvá.  A o Klatovsku a Plzeňsku  to platí také. Mám zdejší kraj moc rád a nejvíce mám rád zdejší lidi.

 
Vystupuje  zde také při jiných příležitostech?

Život muzikanta je samé cestování a samá změna. A tak věci někdy dopadnou, jinak, než bychom chtěli a než by bylo správné. V pošumaví nehraji mnoho a  nejčastěji hraji docela daleko od svého domova. Ale nedávno  jsem hrál na kŕtu nově vydané známky hradu Rabí. Na jednu stranu jsem rád, že na známce je obrázek hradu, který když vidím, tak vím, že jsem doma, ale na druhou stranu se cítím trochu znepokojen, že stát vydává státní ceniny, na kterých je zobrazena státní zřícenina.

 

V Písku budete hrát v srpnu v děkanském kostele.  Ve Strakonicích v kostele sv.Markéty. Vlastně celý festival je v situován do chrámů.  Jsou pro vás koncerty v kostele obvyklé?

Hrál jsem v mnoha úžasných koncertních sálech po celém světě, ale nedá se to srovnat. Klasická hudba do kostelů patří a nádherně se tam vyjímá. Mnozí hudební skladatelé- Bach, Mozart a  další skládali svá díla k Boží slávě, proto je pro ně kostel to pravé místo. V kostelích koncertuji často. Jejich duchovní prostředí je jak pro mne, tak pro posluchače inspirující a tak se na letní koncerty moc těším.  

 

Vraťme se ještě na závěr k sv. Janu Nepomuckému v Čepicích. Prosíte ho o přímluvu, o ochranu?

Ano a nejsem sám, i mí sousedé a přátelé se na něj obracejí a prý to funguje. Já prosím o ochranu hlavně pro své děti. Obě dcery i má pastorkyně ochranu potřebují. Alžběta jezdí na divoké vodě, Apolenka na koních a Natálie vystupuje jako herečka a tanečnice v divadle. A tak jsem rád, že mám k ochraně těch svých holek pomocníka. Ale bez legrace- svatý Jan Nepomucký dostál své pověsti, alespoň tady u nás v Čepicích určitě. Stal se takovým symbolickým mostem mezi sousedy. Začali jsme se víc setkávat, vymýšlet společné akce.