BISKUP ĆESKOBUDĚJOVICKÝ POŽEHNAL SOŠE SV.JANA NEPOMUCKÉHO | Otavská svatojánská společnost

V sobotu dvanáctého května byla odhalena skleněná socha svatého Jana Nepomuckého na mostě přes řeku Otavu v Čepicích.

Čepicím a celému regionu se dostalo historické pocty návštěvou Jeho Excelence monsignora Jiřího Paďoura, biskupa českobudějovického, který nejenom, že požehnal soše, ale především sloužil u kapličky Slavnostní Mši Svatou.

Celé slavnosti začaly v šest hodin, kdy u mostu stylově hrála dechová kapela Sólovačka.

Příchozí hodovali na pečeném praseti, špekáčcích, kuřatech i plzeňském pivu.

Před sedmou hodinou dorazilo na vodácké tábořiště procesí z Nepomuku, které kromě přenosné historické sochy svatého Jana, přineslo z kolébky Jana z Pomuku Svatojánské světlo. Pak vyšlo procesí se svatojánskou a hasičskou vlajkou, vedené nepomuckým vikářem Slávkem Holým přes ves. Procesí bylo doprovázeno Dechovým kvartetem plzeňské opery, které hrálo svatojánské barokní písně. V průvodu se svatojánskými ratolestmi šli v nových uniformách čepičtí hasiči, vodáci a mnoho návštěvníků. U mostu se procesí setkalo s dechovou kapelou Sólovačkou, která je přivítala písní „Nastokrát buď pozdravena ó matičko nebeská“ a dostalo se jim odpovědi jinou verzí této písně v podání Dechového kvarteta. U nově opravené  kapličky přivítal procesí českobudějovický biskup a všichni duchovní se odebrali sloužit Mši Svatou na připravené, slavnostně květy vyzdobené, červené podium. Mši celibroval sám biskup a zůčastnili se jí kromě nepomuckého vikáře, též páter Marek Orko Vácha a rábský farář Jenda Turek. Hudební stránka Mše byla polyfonně zpívána a capella špičkovým pánským pěveckým souborem světové pověsti  Gentlemen singers, který přijel až z Hradce Králové.

Čepická náves byla zcela zaplněna věřícími. Vodáci, hasiči i Svatojánská společnost s Maticí sv.Jana Nepomuckého stáli u oltáře čestnou stráž.

Po Mši Svaté se procesí i s biskupem a ostatními duchovními odebralo na most k soše. Na zcela zaplněném mostě i březích Otavy sledovalo odhalení sochy téměř dva a půl tisíce diváků. Po úvodní fanfáře Dechového kvarteta poděkoval Lubomír Brabec všem dárcům, sponzorům a v neposlední řadě i všem kteří pomohli při realizaci sochy. Na podium pozval autorku sochy Vladimíru Tesařovou, která za své dílo i za svá téměř prorocká slova sklidila uznaný potlesk. Poprvé po těžké nemoci vystoupil barytonista Daniel Hůlka, který spolu s Lubomírem Brabcem, přednesl Schubertovu Ave Marii a sklidili nadšený potlesk. Poté odkryli v bílé plátno zahalenou sochu, když předtím byla velitelem Čepických hasičů Liborem Potužníkem přestřižena česká trikolora, kterou bylo plátno převázáno.

Jeho Excelence monsignor Jiří Paďour, biskup českobudějovický po krátké motlitbě požehnal celé instalované soše.  Sušický dětský sbor stojící s lampióny na březích Otavy zapěl Rorando Coeli a svatojánskou píseň. Pak zazněli fanfáry Adama Michny z Otradovic „Svatý Jene Nepomucký, ochránce české země“, ke kterým se přidal dětský sbor. Píseň vyvrcholila téměř pětiminutovým ohňostrojem nad řekou Otavou.  

Nato dva knězi v bílé albě, doprovázeni polárníkem Jaroslavem Pavlíčkem, nasedli i s putovní sochou sv. Jana Nepomuckého na vor a symbolicky vypluli ku Praze. V kanoích je doprovázeli vodáci z pražského oddílu KVAS Jiří Berman,  Martin a Jan Kalenda, kteří v lodích dovezli svatojánské světlo až do Prahy, kde pod Karlovým mostem jím byl,  na svátek sv. Jana Nepomuckého, zapálen svatojánský oheň.      

 

  

 

 

 

Rorando Coeli

 

 

 Rorando coeli defluant,                               Z nebe ať rosa napadá,

nubesque justum depluant.                         mrak na zem ať déšť sesílá.

Aperta terrae machina.                               Rádlo již zemi otvírá. 

Florem salutis germina.                              Květ spásy ať z ní vyrůstá.

Favete linquis singuli                                   Zachovejte každý zbožné ticho,

Dum non puelli Jesuli.                                 dokud kolébku pacholátka Jezulátka 

Cunas canentes ditimus,                            zpívajíce štědře neobdarujeme

et voce grata pandimus.                             a zpěvem díky nezvěstujeme.

Disrumpe sancta sol polum,                       Rozraž slunce oblohu pólů

algensque visita solum                               a mrazivé navštiv země

Iam celsa montium ruent                             a ledová pýcha pohoří se zřítí

et more cerae defluent.                               a jako vosk se rozpustí.

Aremus, aridos riga.                                    Obdělávejte půdu, ať je vyschlá země

zavlažena,

Luxata membra colliga.                               vykloubené údy ať jsou spojeny,

culpas relaxa supplicum.                             viny zbaveny trestu 

et pande lumen coelimus.                           a nebeské světlo se rozprostře.